Dovolte mi před samotným vstupem do další éry maličko bilancovat. Nicméně, počkat? My jsme fakticky už vstoupili, ba přímo vlétli. V uplynulých dvou měsících a zvláště pak v září se nám totiž sešlo hned několik výzev, které jsme přijali se ctí. Ještě během "zahřívacího kola" jsme společně s naším partnerským Pražským filmovým sborem a sbormistryní Kamilou Tůmovou potěšili diváky na soukromém vystoupení v Rudolfinu. Trocha sentimentu ze sezón, kdy jsme zde vystupovali tu přeci jen byla. PFO kromě tohoto koncertu zavítalo do Rudolfina od svého posledního velkého koncertu v prosinci 2014 pouze dvakrát - jednou se Smyčci PFO taktéž při soukromé události a podruhé při nahrávání soundtracku k filmu Ayla: The Daughter of War. Nicméně tentokrát měl nejen díky pozvání hostitelů, ale i vybraným repertoárem zcela jiný rozměr. Zazněly úvodní titulky ze Star Wars a hned vzápětí se v dalším významném díle Johna Williamse, tématu ze Schindlerova seznamu ujala sóla vynikající houslistka a současně moderátorka našich koncertů, Michaela Štrausová. Další tituly jako suita z Krále Artuše, témata z Jurského Parku, Harryho Pottera a Pirátů z Karibiku byly vrcholy první poloviny koncertu. Po přestávce "krasojízda" pokračovala úvodní fanfárou a tématem z Thor: Temný svět. Gladiátorem, jímž jsme navázali, byl pro publikum vděčným spojovacím můstkem mezi závěrečným Avatarem a hymnou Formule 1. Oba se totiž řadí do škatulky "finálovek", tudíž rozhodování při stavbě programu rozhodně nebylo jednoduché. Nakonec zvítězila moderní, energická a dravá kompozice současného krále tohoto žánru, Briana Tylera. Publikum. pro nějž jsme byli z části určitě neznámí, si po doznění burácející Formule vytleskalo ještě 3 přídavky a tím nás nabili energií do dalších koncertů.
Pod cílovým praporem Formule proletěla jako vítr a před námi v tu chvíli stál další neméně důležitý koncert - dnes již tradiční (a přejme si, aby tomu tak bylo i nadále) open air koncert v pořadatelské režii Městské části Prahy 5. Místem konání byly opět Zahrady Kinských, 4.ročník, 5.koncert. Ano, vzpomínku na větrnou a deštivou smršť z roku 2019 v sobě stále máme a dodnes zřejmě i mnozí z vás. Naštěstí tentokrát nás nic podobného nepotkalo, i když počasí nám krátce před koncertem drobný "vzkaz" přeci jen poslalo. Ovšem nám, doslova větrem a deštěm ošlehaným, to vítr z plachet nevzalo. Ač ten provázel snad všechny skladby a prověřil stabilitu našich notových pultů a zásobu kolíčků, jichž v takový moment není nikdy dost. To ale k vystoupením pod širým nebem patří. Na druhou stranu to vyrovnává vaše početná účast, která se rozmary počasí nenechala odradit a behěm první minut koncertu se rozrostla až ( a to bez skromných odhadů) k dvěma tisícům diváků. Proto je i výběr repertoáru pro tak velkou fanouškovskou podporu nijak malým oříškem. Naprosto si uvědomujeme, že naše publikum náročností nešetří a chce slyšet "to své". Přesto jsme si neodpustili hned několik pražských premiér právě zde. Mezi nimi jmenuji určitě český herní klenot Mafia: The City of Lost Heaven, či multi-generační pohádku "Chobotničky z 2.patra" a v neposlední řadě znělku televizní soutěže Pevnost Boyard. Na závěr ohlédnutí za tímto koncertem si ponechávám zajisté pozoruhodnou spoluúčast pana Lukáše Herolda, který se tentokrát přenechal úvodní slovo moderátorce Michaele Štrausové a sám se zhostil pravděpodobně nejslavnějšího hobojového sóla v tématu z filmu The Mission, jehož autorem je Ennio Morricone. Jsme vděční za každoroční příležitost přinést díky pořadatelství Městské části Praha 5 filmovou hudbu i vám, kteří jste na náš koncert zavítali třeba zcela poprvé. Speciální poděkování patří taktéž mistrovi zvuku panu Petru Pobořilovi, který doručil naše umění k vašim uším.
Jak je vidno, v září jsme se tedy rozhodně nenudili. A to nemluvě o dalších zajímavých příležitostech pro naše menší tělesa, Smyčců a Sexteta PFO. Během posledních zářijových dní reprezentovalo Sexteto hned dvakrát, z toho jednou na Slovensku. Druhou výzvu si nechám na zvláštní příspěvek. Mnozí z vás jste již jej zaregistrovali na našem Instagramu. Nicméně dovolte mi ještě pár slov o Smyčcích, které si vyzkoušely další pražský sál a to naší, oblíbenou domovskou scénu sálu Martinů na HAMU. Zatím sice jen soukromě, ale neméně energicky jsme jej rozezněli skladbami filmovými, seriálovými, videoherními a došlo i na populární a pop-rockové písně. Pevně věříme, že je zde budeme moci přinést, tak jako si jej žádají například naši brněnští příznivci. Tím tedy neformálně vyzýváme Prahu. Slyšte naše Smyčce. :) Ohlédnutí za toutu příjemnou zastávkou můžete vidět níže. Další pohledy do zákulisí již brzy!